„Později“
– Promluvíme si později.
– Zavolám ti později.
– Uvidíme se později.
– Půjdeme tam později.
– Řeknu ti to později.
Vše necháváme na později, ale zapomínáme, že „později“ nám nepatří.
Později už mezi námi naši blízcí nemusí být.
Později je neslyšíme a nevidíme.
Později jsou to jen vzpomínky.
Později se den stává nocí, síla se stává bezmocnou, úsměv se stává grimasou a život smrtí.
„Později“ se stává „příliš pozdě“.
