Historie věří tomu, co je nejjednodušší, ne tomu, co je pravda
Historie věří tomu, co je nejjednodušší, ne tomu, co je pravda.
Historie věří tomu, co je nejjednodušší, ne tomu, co je pravda.
Příběh neznámeho autora
Moje žena na mě čekala s večeří, když jsem tu noc přišel domů. Vzal jsem ji za ruku a s těžkým srdcem zašeptal: „Musím ti něco říct.“ Seděla tiše, její pohled prozrazoval bolest, kterou se snažila skrýt.
Nakonec jsem to řekl: „Chci se rozvést.“ Nezareagovala hned. Klidným hlasem se jen zeptala: „Proč?“ Nedokázal jsem se jí podívat do očí, odvrátil jsem pohled. Vzala deku, hodila ji na zem a se zlomeným srdcem na mě zakřičela: „Ty nejsi chlap!“ Tu noc jsme si už neřekli ani slovo. Slyšel jsem ji plakat, ale mlčel jsem. (Pokračování textu…)
Pravá láska je, když tě někdo miluje i ve chvílích, kdy se sebou nedokážeš vydržet ani ty sám.
Jen hloupá společnost vydělává na nemocném člověku víc než na zdravém, na nepravdě víc než na pravdě a na válce víc než na míru.
Nikdy nelži očím, které tě vidí srdcem.
Je krásné, když muž udělá všechno proto, aby viděl úsměv na její tváři.